Recenze: Nehoda

Psychothriller vypráví příběh matky, která se odmítá smířit s tím, že nehoda, která přivedla její dceru do kómatu, byla pouhou nehodou. Když najde v dceřině deníku podezřelý záznam, ocitá se v noční můře, v níž nemůže věřit nikomu; ani vlastní rodině. Je to příběh o komplikovaném vztahu mezi matkou a dospívající dcerou, o slepé lásce, důstojnosti a sebedůvěře a o tom, že opravdu velké chyby, kterých se v minulosti dopustíme, nás mohou kdykoliv dohnat a zasáhnout nám do života v neúnosné míře.

 

Oproti Lži se hlavní téma a motivy Nehody mohou zdát nezajímavé. Je pravda, že děj Lži byl o poznání komplikovanější, mimo jiné díky většímu množství postav, které nějakým způsobem neustále zasahovaly do dějové linie a mnohokrát ji převracely naruby, dobrodružnější díky prostředí Nepálu a vysokých hor a daleko drásavější díky detailnímu vhledu do hierarchie sekt. To, čeho se autorka držela v obou románech, byly vztahy jako hlavní kostra příběhu - ve Lži přátelské, v Nehodě především rodinné - a to, jak je může nepřízeň osudu pošramotit, jak křehká jsou ve skutečnosti jejich pouta.

 

Stejně jako ve Lži, i v Nehodě zůstává C. L. Taylor u dvou časových linií, přítomnosti a minulosti (psané formou deníkového záznamu), které se střídají a prodlužují tak napětí. Pokaždé, když je hlavní postava Susan blíž ke zjištění klíčové souvislosti, která by ji mohla dovést k pravdě a odhalení toho, proč její patnáctiletá dcera vkročila pod jedoucí autobus, přesekne autorka děj vložením deníkového záznamu z doby před dvaceti lety.

 

Tehdy hlavní hrdinka chodila se sympatickým Jamesem, Jekyllem, který brzy začne odkrývat temnou tvář Hyda. Vykreslení jeho osobnosti, jeho světlé i odvrácené strany bylo věrohodné, z vývoje postavy je znát, že autorka podobné charaktery důkladně studovala, než o nich začala psát. To ovšem místy způsobuje i jistou předvídatelnost, chvíli jsem měla pocit, že vzala postavu Martina z Nocí s nepřítelem a vsadila ji mezi řádky své knihy. Určité stereotypizaci se tedy nevyhnula. Bezpochyby však tyto části patří mezi to nejzajímavější, co si v románu přečtete. Z některých pasáží až naskakuje husí kůže, jak jsou syrové. Zároveň se zdá, jako by autorka vztahem mezi Susan a Jamesem chtěla poukázat na problematiku násilí, vzkázat ženám, aby se nebály a byly silné za každých okolností, a to i když je ve hře zdánlivě osudová láska.