Recenze: Čtěte! (Pokud chcete fotografovat lépe)

Carrol vás už od samého začátku do publikace vtáhne svým poutavým stylem psaní, který není ani příliš odborný, ale ani laxní, takže vás kniha neodradí svou složitostí a četnými technickými termíny, ale ani neunudí nezáživným tlacháním o ničem. Autor zkrátka našel tu vzácnou tenkou čáru, na které balancuje pozornost čtenáře-fotografa začátečníka, a za to jsem byla vděčná.

 

Nejprve rozebírá kompozici fotografie a její základní principy (dělení na třetiny myšlenými čarami, vodicí linie, rámování atp.), které jsou vždycky doplněné ukázkou, prací některého slavného fotografa. To mi přišlo obzvlášť užitečné - vidět věci v praxi je nejlepší učební pomůcka na světě. Mně osobně se informace pamatují lépe, když je vidím nejen psané, ale i vizuálně ztvárněné. A u knížky o fotografii se tohle přímo nabízí. Jsem ráda, že toho autor využil.

 

Pak přijde na řadu technická část - autor nás provází expozicí. Dozvídáme se například,

 že focení v manuálním režimu je ztráta času, že přednastavené režimy typu pohyb, noční scéna a podobně jsou odpad, že automat není až tak špatný, jak se o něm říká, a že zaručeně nejlepší režimy jsou priorita času, clony a "prima auto". Všechny nám totiž poskytují dostatečnou tvůrčí svobodu, kterou k práci potřebujeme, ale zároveň nás nechají "do toho mluvit", což automat neumožňuje.

 

Tyhle technické věci jsou přitom nádherně znázorněné různými zjednodušenými grafy a stupnicemi, které si stačí prohlédnout jednou a hned víte, o co jde, a nemusíte se dlouze prokousávat příručkou přibalenou k aparátu, ze které stejně nebudete nijak moudří.

 

Po vyložení základních principů expozice se přesouváme ke světlu a faktu, jak moc ovlivňuje výsledek vaší práce, a proto je důležité se o něm v souvislosti s fotkami dozvědět co možná nejvíce. Na což je dobré znát trochu teorie, vědět, jak tvrdé světlo může fotografii udělat dramatickou a prostorovou a měkké světlo ji naopak zjemní a podtrhne její éteričnost, anebo při nevhodném použití fotografii úplně zkazí. Ale o světle se nejvíce dozvíte tehdy, budete-li ho pozorovat - nejen přes hledáček fotoaparátu. Podle Carrola vám právě schopnost vidět a vnímat scénu vlastníma očima pomůže pořídit ty nejlepší snímky.

 

Čímž se dostáváme k poslední části. Ta už není o fotoaparátu, kompozici, expozici, vlivu světla na fotografie, ale o nás jako tvůrcích. Carrol nás nabádá, abychom občas nechali přístroj v brašně a celý den třeba jen pozorovali očima, svým nejcennějším nástrojem, abychom praktikovali fotografickou jógu (udělali téměř cokoliv pro dobrý záběr), abychom do každé fotografie vnesli část sebe a nenechali se svázat konvencemi. Protože, jak autor říká, dobří fotografové dodržují pravidla. Ale ti opravdu velcí je často porušují.

 

Příručku doporučuji především začátečníkům a amatérům, ačkoliv si myslím, že i pokročilejší fotografové v ní najdou zajímavé a obohacující informace - například úryvky ze života slavných fotografů a především inspiraci.